Milý deníčku,

tak nám prázdniny utekly jak voda a je tu nový školní rok. Odjezd na hrad proběhl poměrně poklidně. Konečně jsme se dočkaly prvního vydání školního časopisu, který Velt rozdával ve vlaku. Příští rok to nejspíše čeká mě a Katie. Doufám, že strojvedoucí pojede opatrněji než letos. Děkuji mu za ty modřiny, který jsem si při pádu způsobila. Zařazování bylo jako obvykle zdlouhavé, ale přibylo nám dost zajímavých studentů. 

​

Novým prváčkům jsme zase připravili ono křtění, které se stává tradicí. Narozdíl od loňského roku jsme to mnohem více promysleli. Ve stinné společenské místnosti jsme udělali veliké louže krve. Po zemi a stolech jsme rozházeli cukrové zakrvavené obvazy, žiletky, řemeny, které vypadaly vážně reálně. Dostali jsme je loni na Halloweena. Už pohled na místnost působil strašidelně. Byla jsme pověřena, abych na oko zabila Lucase. Jak já si to užívala. Jeho "krví" jsem poté potírala obličeje prvákům. Doufám, že jsem jim nahnala aspoň trošku hrůzu. Ne jako loni, že se mi v závěru vysmáli, protože jsem si asi 2x začarovala nohy a spadla...

​

Dlouho očekávaný konkurz do redakce našeho časopisu už je za námi. Zúčastnily se dohromady tři slečny. Faye z Havraspáru, Susie ze Zmijozelu a Jade ze Zmijozelu.

O Faye a Susie jsme již dopředu věděli, že píší moc pěkně. Podílely se totiž na prvním vydání. Místo v naší redakci si právoplatně zaslouží. Jade byl oříšek. Rozhodování, zda ji přijmout nám trvalo 2 dmy. Katie byla od začátku proti, Velt se taky zdráhal. Mně se sic její připravený článek nelíbil, ale byla jsem pro, abychom ji přijali. Myslela jsme, že by mohla psát záživné články o dění ve Zmijozelu, ale nejspíše jsem se spletla. Hned na první poradě ji Velt vyhodil, je dost náchylný na své věci a velice ho rozzuřilo, že si prohlížela jeho dokumenty v pořadači. Ani si nevšimla, že sedím vzadu na sedačce, jak byla do šmějdění zabraná.

 

Mimochodem, neseděla jsem tam jen tak. Jelikož, ráda Veltíčka provokuju, on si na oplátku na mě moc rád trénuje kouzla. Před odchodem z redakce mi proměnil nohy v bláto, byla jsem odsouzená tam sedět celou noc a jelikož oheň v krbu po pár hodinách dohořel, schoulila jsem se pod pláštěm a doufala, ať už nastane ráno. Myslím, že v něm dost hrklo, když mě ráno našel celou prokřehlou a zmodralou. 

​

* je zde fotografie Anet a Katie v redakci*

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

 

 

​

Krátce po poradě Katie onemocněla. Takže jsem ji poměrně dlouho neviděla. Z ošetřovny byla propuštěna až na Vánoce. Bohužel nestihla natrénovat a dokončit zkoušky z druhého ročníku. Proto jej bude muset opakovat. Co si v hodinách bez ní počnu?

 

Milý deníčku, neboj se, nezanevřela jsem na tebe, ale už od září mi není dobře. Do školy jsem byla přepravována později, protože jsem byla na vyšetřeních u Munga, jenže nemoc se mi vrátila a já pak byla jsem nejméně měsíc zavřená na ošetřovně... Snad už bude lépe... 

​

​

​

​

​

​