Milý deníčku,

v první řadě se ti musím omluvit, že o mně ani o Katie takovou dobu nic nevíš. Nestíhám pomalu ani své koníčky, natož psát. Za ten čas, kdy jsem ti nepsala, se toho tolik změnilo, proto se pokusím ti to rychle shrnout. Katie dlouhodobě onemocněla. Takže jsem ji zhruba od půlky roku neviděla. Během prázdnin mi od ní přišel dopis, že možná bude studium kvůli hádkám rodičů o její budoucnosti přerušovat. Bylo milé překvapení, když se na začátku roku objevila v naší společenské místnosti.

​

Asi v polovině školního roku hrozilo Avaline a Ethanovi vyloučení a zlomení hůlky. Díky naší petici, kterou jsem pomáhala Lucasovi G. zařídit, a díky studentům, kteří se za ně postavili byli vyloučení "pouze" na 1,5 roku. Myslím si, že jejich žertík byl lehce přes čáru, ale na druhou stranu, mám také pár horších lumpáren na krku. O prázdninách jsem byla též u nich na návštěvě. Upili jsme ze zásob alkoholu, načež se hrály nějaké dost zvláštní hry. Nejsem si úplně jistá, co se dělo potom, sic mám v hlavě pár útržků...

​

Sama jsem onemocněla v období zkoušek. Proto se teď dost učím, abych je úspěšně zvládla. Už jdu do čtvrťáku. Toto letí, co?!

​

​Po příjezdu nás s Rose ubytovali do snad nejmenšího pokoje. Když jsme se do něj nastěhovaly i s dvanácti kufry, sotva jsme se hnuly. S Rose jsme se za tu dobu ještě více sblížily, přihlásily se na brigádu, kde jsme hlídaly hyperaktivního psíka a navzájem se polámaly. To kvůli ní jsem měla zlomenou ruku, chtěla mě zlechtat a nezabránil jí ani stůl, ze kterého jsme spolu spadly. Sama si zlomila nohu a musela pak chodit o berlích. 

​

Většinu letních prázdnin jsem letos trávila v Děravém Kotli. Doma začíná být dusno. Mamce dochází trpělivost s kouzlením, je mudla, začíná být docela naštvaná a poměrně často vyvolává hádky. Tříletý bráška Andrew zas nemá spory rád.  Když se rodiče hádají, rozepře ukončuje tak, že "omylem" nechá něco vyletět do povětří. Načež se máma sbalí a odjede pryč a vrátí se až druhý den. Proto jsem se rozhodla, že budu radši v Kotli. Po čem se mi stýskalo nejvíce byl právě malý Andrew.

​

​Během pobytu v Kotli jsem se alespoň více seznámila s některými spolužáky ze školy. Jedním z nich je Giancarlo. S ním a s Cass jsme zažili spoustu dobrodružství a přespávali tam, kde se jen dalo. Jsem ráda, že jsem Gianniho poznala, jelikož se na něj mohu se vším kdykoliv obrátit. Nebo  mi to tak aspoň přijde.

​

Také jsem se na koncertu Junkies seznámila s členy kapely. Vystoupení jsme si s Cass náramně užily. Tancovaly jsme, zpívaly a popíjely ohnivku. Naše synchronní praní prádla bylo jedinečné! Když kluci dohráli, rozdávali fanynkám podpisy. Cass mě chytla za ruku a za chvilku už mi na břicho Finn čmáral svůj podpis včetně kresby. Údajnou lišku dílo nepřipomínalo ani z rychlíku. S fretkou toho měl obrázek společného mnohem více.

​

Když se prázdniny chýlily ke konci, začalo se mi po bráškovi stýskat mnohem více, toužila jsem s ním strávit ještě chvilku času, než odjedu na hrad. Gianni a Cass mi udělali radost a rozhodli, že spolu s malým Stuím (synovec Gianniho) strávíme víkend u nás doma. Mamka se po rozhovoru s Giannim o kouzlení radši hned sbalila a na víkend odjela k babičce. S těma malýma ďáblíkama jsme si užili spoustu srandy. Vyprávěli jim příběhy ze školy, sledovali taťkova kouzla, navštívili zoologickou zahradu či si užívali sluníčka na naší zahradě, kde jsme dováděli v bazénu. Jelikož má Stuí rád zubatá zvířátka, vymysleli jsme hru na žraloky, během které bazén začal vířit a bublat. Můžeme být rádi, že jsme byli u nás na zahradě, a ne v akvaparku, který jsme též chtěli navštívit. Pro jistotu jsme jeho návštěvu odložili až na dobu, kdy budou kluci starší a budou své schopnosti ovládat.

​

Během posledních dnů prázdnin jsem si na Příčné ulice vyřídila veškeré objednávky. Nakoupila vše potřebné a vyzvedla si u Finna mikinu s nápisem Junkies. Cestu na hrad jsem strávila v kupé s nebelvírskými. Yuki vytuhla téměř ihned, ani jsme nestihli opustili Londýn. Nerozvážné rozhodnutí. Tvář jsme jí vyzdobili zakrouceným knírkem. Také jsme zjistili, že je pravděpodobně náměsíčná, jelikož nám během cesty vyprávěla zajímavé příběhy a mě dokonce nazvala svou babičkou.  Zjistila jsem, že Wenny povýšila z prefektky na primusku a Rose zaslouženě získala odznak prefektky. Jsem šťastná za ně! Třeba za pár let převezmu jejich post.

​

Po uvítací hostině, kdy jsme měli čest poprvé spatřit prváčky a nové profesory, na nás čekalo nepříjemné překvapení. Zatoulaly se kufry. Proto jsme vyfasovali erární pyžmka se lvíčky.

​

​

 

​

​

Konečně mám volnou chvilku a mohu dokončit zápisek. Všech osm zkoušek mám úspěšně za sebou!!

 

Musím ti také napsat novinky z redakce. Velt loňský rok dostudoval. Redakce padla do rukou mě a Faye. Konečně jsme spolu dokončily poslední výtisk a shodly se na nových pomocnících. Doufám, že bude v redakci konečně uvolněná nálada a práce bude odsýpat.

​

Již několikrát jsem při ranním běhání narazila na Finna. Myslím, že z toho zavedeme tradici a začneme běhat spolu. Měl by si však začít dávat pozor na mou energetičnost. Naštěstí má zatím jen odřená kolena a modřiny na holeních. Během příštího týdne se musím s ním a s kluky z Junkies domluvit a sepsat článek do časopisu.

​

Také ti musím napsat něco, čemu asi neuvěříš. Na území školy se objevil troll. Všichni profesorové byli urgentně svoláni na školní pozemky, kde se ho všemocně snažili zastavit před zničením celé školy. 

​

Včera jsem se konečně po dlouhé době viděla s Giannim. Měli jsme toho za poslední týdny oba nad hlavu. Tak jsem ráda, že jsme se zašili po večerce a mohli si konečně dobře popovídat.

 

To mi připomíná, že jsem se ještě ani nestihla seznámit s novými lvíčaty. Jedinou příležitostí bylo každoroční křtění, které jsem si nemohla nechat ujít. 

​

​

Uf... Snad jsem nezapomněla na nic důležitého.

​