Milý deníčku,

​

Zdá se, že chmurné období ještě neskončilo a nejen, že se mi smůla stále lepí na paty. Naopak se rozšiřuje i na ostatní, které mám ráda.

​

Cesta zpátky do Londýna neproběhla tak poklidně jak bývá zvykem. Zhruba v polovině cesty vlak s trhnutím zastavil. Procházela jsem zrovna uličkou roznášejíc další vydání školního časopisu, když jsem najednou ztratila podlahu pod nohama. Popolétla jsem pár metrů a pak se pěkně rozplácla. Lucas, který vyšel z kupé, u jehož dveří jsem ležela, mi sice pomohl se zvednout, ale jestli jsem v pořádku ho nezajímalo. Přednější mu bylo rozluštění záhady náhlého zastavení. Nečekané. Prefektka Zmijozelu Natasha, která z kupé vystoupila záhy, mě pro jistotu odvedla za Alice, aby mě ošetřila. Byla jsem donucena vypít nějaký lektvar, který rozhodně nechutnal jako kakao. Strojvedoucí všechny cestující zprvu uklidňoval, že se nic neděje a určitě se brzy rozjedeme, následně se však začal jeden vagon po druhém plnit hustým dýmem. Byla nutná evakuace. Na nic jsem nečekala, vystřelila od Alice, hnala se uličkou do kupé, ve kterém jsem předtím seděla pro Draca a Oriona. S nimi v náručí jsem opustila vlak.

​

Po ošetření všech zranění jsme se hromadně vydali hledat mýtinu, kde jsme strávili noc. Jelikož jsme Alice s Cass naštvaly tím, že jsme se trošku zatoulaly, musely jsme si ustlat v přítomnosti Hikaru, Hiraku a Gianniho, aby nás měla všechny pěkně pod kontrolou. Konečně jsem si našla pěkné místečko na spaní, když na mě začal mluvit Gianni, že si mám lehnout níže a přesunout Draca, aby nebyl Hikaru v tak těsné blízkosti. Jasně Gi… Ráda spím s kamenem pod zády. Po krátké slovní přestřelce jsem vzala své deky a přesunula se níže za Rose. Ta se však nechtěla mačkat, proto jsme společně místo opustily a utábořili se dál od nich. Trošku mě zamrzelo, že Cass neřekla ani slovo a poté se hned nechala uložit vedle Gianniho.

​

Do Londýna jsme dorazili druhého dne někdy po poledni. S Rose jsme se ubytovaly ve stejném pokoji jako loni. Jelikož se naše smečka rozrostla o „kotě“ obří kočky a Draca mačkáme se ještě více. Toho večera byla plánovaná oslava Cass, proto bylo třeba dobalit dárek, který jsem pro ni už měla pár měsíců schovaný. I přesto, že jsem byla s Alice a Giannim od poruchy vlaku rozhádaná na oslavu jsem se kvůli Cass nechala přemístit, přeci jen to byla oslava pro ni. Večer probíhal „poměrně poklidně“, Cass si rozbalila dárky, načež šla po pár drincích mlátit klackem do panáka. Zbytek oslavy mi není znám, ale dle ohlasů si ji všichni užili. Sova mi doručila lístek, ve kterém Rose psala, že spadla ze stromu. Na nic jsem nečekala a vrátila se do Kotle. Našla jsem ji, jak v oteklé ruce svírá hůlku a kouzlem uklízí na chodbě bláto. Vážně Rose? Vážně? Uložila jsem ji do postele, nacpala do ní aspoň něco, co utiší bolest. Přes starost o ni jsem toho moc nenaspala.

​

Poslední den před odjezdem domů se objevil Finn, byla jsem šťastná, že ho mohu ještě vidět. Přeci jen byl několik prvních dní doma ve Skotsku. A už mi začínal chybět. Chtěla jsem si s ním o všem popovídat a na několik dní se rozloučit. Deníčku? Už nějakou dobu mám pocit, že ho nevnímám jen jako kamaráda. Pokaždé, když ho vidím mě zaplaví pocit štěstí. Už jen jeho přítomnost mě rozveselí. A zdá se, že si toho všiml i Gianni, neboť při každé příležitosti si neodpustí nějakou vlezlou poznámku. Myslím si, že nám úmyslně kazí možnosti být spolu o samotě.

​

​

​

​