Milý deníčku,

​

Ode dne, kdy jsem objevila písničku od Finna, ode dne, kdy jsme si konečně sdělili své pocity jsem si začala bezstarostně užívat prázdnin. Ovšem jen do té doby, než mu přiletěla sova. Zase mě na nějaký čas opustil, tentokrát jel s babičkou na nějakou super keltskou konferenci.

​

Je to možné? Že celou dobu je štěstím, které mi schází, on?

​

Dopoledne většinou trávím doma hlídáním mladšího brášky, dlouhé chvíle si krátíme dováděním jak s Dracem tam na zahradě v bazéně. Večer se rozptyluji od myšlenek, které mě táhnou někam do Skotska, povídáním si s kamarády a vymýšlením střelených nápadů jako například půlnoční koupání a oslavy letního Silvestra…

​

Předevčírem mě však opět rozhodila máma. Přišla s novým plánem, jak o mě a Andrewa nepřijít. Tentokrát bychom se měli stěhovat z jednoho domu do druhého v týdenních intervalech. Večerní pochmurnou náladu jsem musela zahnat! Svolala jsem snad všechny ubytované k táboráku za Kotlem, když v tom se přiřítil nějaký klučina v masce a všechny nás potěšil hromadou hnoje, blata a slámy. Ten smrad z vlasů neumyji snad měsíc. Co teď? Hromadné koupání ve Visánku! Všichni jsme si doběhli pro plavky, ručníky, deky a spacáky načež nás tam Vin přemístila. Skákali jsme ve vodě, plácali se jak lachtani, vzájemně se potápěli a všemožně v ní dováděli. Pak následoval plán J – jako JÍDLO! To je moje! Vylezla jsem na břeh, zabalila jsem se do ručníku. K jídlu jsem se však nedostala, naše konání vyrušil nějaký pán se slečnou. Prokázali se odznaky Ministerstva Kouzel a upozornili na porušování zákonu o utajení. Sesbírali si naše jména, aby nás mohli v následujících dnech předvolat k výslechu. Zbytek večera už nebyl tak veselý, po návratu do Kotle se začala naše skupinka pomalu rozpadat. Nakonec jsem zbyla jen já a Hugo. Spolu jsme do ranních hodin probírali výhody a nevýhody vztahů…

​

Druhý den mi v ranních hodinách přiletěla sova držící ve svém zobáčku červenou obálku s pečetí ministerstva. Hrklo ve mně! Vážně jsem byla vyzvána k dostavení se na MK a podání vysvětlení Převlékla jsem se tedy do více formálního oblečení a sešla dolů do Kotle. Tam jsem našla vyděšenou Cassie, dřímajíc červený dopis v rukou. Společně jsme se tedy ruku v ruce vydaly vstříc osudu.  Do oné místnosti, která nahání hrůzu už svým vzhledem jsem dobrovolně vstoupila první. Následovaly otázky na jméno, věk, bydliště, onu událost. Nejvíce je však zajímalo, kdo a co za kouzla čaroval. Jelikož jsem většinu času trávila ve vodě dováděním, nezabývala jsem se kouzlením ostatních. Asi jsem je svými odpověďmi moc nepotěšila. Po mně na řadu šla rozklepaná Cassie. Byla tam značně déle než já. Poté co vyšla ubrečená mi došlo, že byl asi problém z ní dostat kloudnou větu. Téměř v objetí jsme se odebraly k východu, kde na nás čekala Faye s Vin a Lucasem. Doprovodili nás do Kotle.

​

Nabízela jsem Cassie přespání, ale ano měla pravdu, její postel je značně větší a měkčí. Proto jsme se společně s Vin a Faye přesunuli k ní. Po dlouhém uklidňování se a objímání jsme usoudili, že bude lepší tento den zaspat. Ráno moudřejší večera. Holky si zabraly gauč v obýváku a postel u sestry v pokoji. Já se rozvalila v Cass posteli a čekala až se vrátí ze sprchy. Dlouho však nešla, po nějaké době jsem začala být nervózní a vydala se ji zkontrolovat. Faye s Vin byly z jejího dlouhého pobytu v koupelně taktéž neklidné a nervózně přešlapovaly na chodbě. Společně jsme otevřely dveře od koupelny a uviděly ji stát ubrečenou před zrcadlem s nůžkami v ruce pižlajíc si své vlasy. Zhrozila jsem se.  Holkám se ulevilo, že je v pořádku a zalehly. Mě nezbývalo nic jiného než její práci dokončit. Jako kamarádka jsem se rozhodla ji podpořit a nenechat v tom samotnou. „Ostříhej mě taky, budeme v tom spolu a třeba se tou změnou konečně ukončí ta nekončící řada smolných událostí.“ Bude lépe! Musí!

​

A opravdu, dnešní den se zdá být o něco veselejší. Jako by s vlasy odešla i část problémů. Náladu mi současně zvedá dopis od Finna. Chybím mu, stejně jak on mně. Doufám, že se brzy vrátí a budu mít všechny, na kterých mi záleží pohromadě.