Mily deníčku,

Tak jsem se zase po roce vrátila domů. Již na první pohled bylo zřejmé, že se zde něco muselo stát. Obývací pokoj, do kterého jsem se pomocí letaxu přemístila, byl chladný a prázdný. Nepůsobil na mne tak útulně jako vždycky. “Jsem doma” zvolala jsem. Odpovědi se mi však nedostalo. Postupně jsem prošla všechny místnosti, což mě přivedlo k myšlence, že  nás někdo vykradl, neboť spousta vybavení chyběla.

 

Po nějaké době, během které jsem si stihla vybalit, jsem uslyšela lupnutí. Rozběhla jsem se směrem do předsíně, odkud zvuk vycházel, div jsem se nesvalila ze schodů.

 

Z předsíně se vynořil taťka s Andrewem v náručí. Následovalo vřelé uvítání. Do večera jsme si vyprávěli historky jak o škole, tak o kamarádech. Seznámila jsem je s Dracem, ze kterého měl bráška obrovskou radost. Dováděli spolu tak usilovně, že vyčerpáním usnuli na koberci v obýváku. 

 

Když se blížil čas večeře, před domem zastavilo auto. “Mamka přijela!” Utíkala jsem ji přivítat, nebyla však sama. Prudce jsem zastavila pár metrů před nimi a udiveně zírala na dvojci. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Máma držela za ruku jiného muže! “Kdo to je? To nemůže být pravda!!!” Se slzami v očích jsem vystřelila do své ložnice. Cítila jsem hněv a toužila utéct, ale za kým? Cass odjela do Ruska za babičkou, Finn pro změnu do Ameriky a Rose ani nevím, kde lítá. Odeslání dopisů mi muselo stačit.

​

Chtěla jsem zůstat zavřená v pokoji minimálně do té doby, než máma odjede. Ale hlad mě z ložnice vylákal… No dobře, možná už si trošku připouštím, že je jídlo mou slabinou. Vydala jsem se tedy za vůní, která se linula ze spodu linula. Rodiče s novým chlapem na mě čekali u jídelního stolu. Posadila jsem se s naštvaným a pěkně kyselým obličejem, kterým jsem se snažila dát najevo můj hněv. Načeš se jsme začali vést dost nepříjemný rozhovor, při kterém proběhlo i seznámení s jejím Georgem. Také je to veterinář, a prý se seznámili na nějakém semináři a náramně si sedli. „Na mě a na brášku jsi při tom ale nemyslela, co?“ Spletla jsem se. Její představou je, že se oba odstěhujeme k němu do moderní vilky v Yorkshire „Nepřipadá v úvahu, ani já, ani bráška nikam nejdeme. Jsme hrdí na to, čím jsme a zůstaneme s tatínkem. To, že tobě se to nelíbí nás od osudu neodradí. Ty ses rozhodla nás opustit!“ 

​

Zbytek pobytu doma jsem trávila s bráškou. Pořád jsme se odněkud někam stěhovali. Jak za babičkou, tak jsme jednou překousli krátkou návštěvu u George… Rozhodně ne. Nikdy mě nikdo nedonutí se tam přestěhovat.

​

I přes chmurnou náladu, která v domě panovala jsme s bráškou zažili nezapomenutelné okamžiky. Musela jsem se kvůli němu tvářit, že se nic neděje, že nás má maminka moc ráda, jen ji budeme vídat méně.

 

Náladu mi kromě Andyho zvedaly dopisy od nejbližších. Cass mi na dálku přála pevné nervy a Finn nabízel útočiště jak mně, tak bráškovi. „Bere se to jako únos? Když si vás ubytuji na ostrově?“

​

Zhruba po týdnu si nás chtěla vzít máma na pár dní k sobě (respektivě k Georgovi). Této nabídky jsem se však zřekla a rozhodla  se vrátit mezi kamarády. V Kotli jsem se moc neohřála, přiletěm mi dopis od táty, že by potřeboval velkou sestřičku ještě na jeden den. Mámě do toho něco vlezlo... Je mi jasné, že po zbytek prázdnin budu lítat z místa na místo. Jednou však bráška vyroste a bude z něj nadaný kouzelník!  Nenechám mámu, aby si ho vzala k sobě a vychovávala ho jako mudlu. 

 

​