*napsaný text je lehce rozpitý* 

Milý deníčku,

to co ti teď budu psát, jsem zatím řekla jen Katie a vlastně Ise. Začalo to ještě před tím, než jsem nastoupila do prvního ročníku. Poprvé, když jsem prošla dveřmi Děravého Kotle, mě na první pohled zaujal pohledný blonďatý mladík, který seděl na vyvýšené židličce u baru. Jak jsem později zjistila, jmenoval se Sebastian Clarke. Na nás, prváky, působil chladně, nafoukaně a panovačně. Nejen že nás často urážel a vysmíval se nám, ale nebylo mu hloupé nám vzít i jídlo, či sladkosti. Nevím proč, ale jeho arogance mi docela imponovala.

​

Nejspíše byl z mocné a bohaté rodiny, protože měl nosánek krapánek nahoru a pohazoval svou ofinkou, která mu padala do očí. Nebyl to žádný slušňáček, každou chvilku byl volán  na kobereček do kabinetu zástupkyně Grimes. Dost času trávil pozorováním dění ve vstupní síni. 

 

Jak šel školní rok v Bradavicích, zapomněli jsme na naše prvotní rozepře v Kotli a začali se spolu bavit a trávit volné chvíle. Cítila jsem, že mě na něm něco přitahuje, vždy když jsem ho uviděla, rozbušilo se mi srdce. Čas mi ve škole rychle utíkal. Než jsem se nadála, končil první ročník. Při slavnostní hostině někdo ze studentů použil na zástupkyni shazovací kouzlo, nedivila bych se, kdyby to byl Seb. Nevěděl, kde mají srandičky hranici. Slavnost byla rozpuštěna s okamžitou večerkou. Odebrala jsem se tedy na kolej, když jsem ho zahlídla, jak čeká u kabinetu oné zástupkyně. Došla jsem za ním, po chvilce přišla i Grimes načež se začali hádat. Po nějaké době slovní přestřelky otevřela dveře své kanceláře a vypustila psa, který se zakousl Sebastianovi do ruky. Nevím, zda to bylo úmyslné, či pes nešťastnou náhodou utekl, ale to už se nedozvím. Snažila jsem se Sebovu ruku obalit pláštěm, zastavit tak krvácení a dotáhnout ho na ošetřovnu. Tam ho ošetřili.

​

Při cestě domů jsem ho nespatřila. Docestovali jsme do Londýna, v Kotli si vyzvedli své kufry a ubytovali se. Seděly jsme s Katie a spolužáky a povídali si. Vtom najednou Nat se Stellou rozrazily dveře a začaly křičet, že na ulici někdo leží. Vyskočila jsem ze židle a běžela za nimi. 

​

Ležel tam v louži krve. Rozbušilo se mi srdce. Nevěděla jsem co dělat. Mluvila jsem na něj, utěšovala ho a snažila se něčím zastavit krvácení. Křičela jsem na všechny ať seženou nějakého lékouzelníka. Nemohla jsem ho opustit a shánět ho sama. Někdo ho nakonec dovedl, bylo to však po nějaké době. Přemístil ho do Nemocnice u sv. Munga. Chtěla jsem se být u něj, být mu na blízku. Nepustili mě však za ním. O týden později vyšel článek v Denním Věštci. Sebastian Clarke na následky zemřel. 

​

*je zde přilepený článek vystřižený Denního Věštce* 

​

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z očí mi draly slzy, nemohla jsem je zastavit, musela jsem se někomu svěřit. Celý příběh jsem pověděla Katie. Mé srdce to dohromady ale neslepilo. Odjela jsem k rodičům, kde jsem naštěstí přišla na jiné myšlenky a celkem se i užila prázdniny.

 

Při návratu do Kotle se mi vše vrátilo, také se zde objevil kluk, který se mu trošku podobá jmenuje se Ethan Natherny, má podobný účes, stejně nakrčený nosánek a působí stejně arogantně. Na začátku školního roku jsem dost času trávila s Carterem, zprvu byl milý a choval se ke mně galantně, později se v něm však začala projevovat zmije. Třeba když na oslavě, kterou jsem pro něj uspořádala seslal slimáky na Matta. Postupně mi začal připomínat Sebastiana i on.

​

Momentálně už mám druhý ročník skoro za sebou a připadám si jako blázen. Po roce na něj nejsem schopna zapomenout. Stále se mi o něm zdá, je to častější, když mě něco trápí. Kolikrát se probouzím s vidinou Seba v louži krve. Přes den na něj tolik nemyslím, protože trávím čas s kamarády, kteří mi zvedají náladu a zaměstnávám se trénováním kouzel. Myslím, že na mě zatím nikdo nic nepoznal.  

​

​

​