Písnička, kterou Finn poslal Anet, když byla na výletě

Po nebelvírském výletu jsem musela na nějaký čas domů, hlídat Andrewa. Roste z něj pořádný číslo. Nemohla jsem se pohnout, aniž bych ho s jeho šprýmy neměla za zády. Po večerech jsme si vyměňovali historky ze školy. Povídal mi o svých prvních láskách a já mu povídala o škole, kamarádech a také Finnovi. Poté, co se dozvěděl, že hraje na kytaru v kapele se neustále ptal na stejné otázky: „Kdy mě seznámíš s Finnem?“ „A naučí mě hrát na kytaru?“ „A nemohl by přijet na návštěvu?“ „Nemohl bych jet s tebou?“ Musela jsem mu slíbit, že je brzy seznámím.

​

Během prázdnin jsem byla pozvaná na svatbu Finnova bratránka, který si bral Gianniho sestru. Z této svatby jsem měla od začátku velké obavy, které se s blížící se slavností zvětšovaly. Poprvé jsem měla poznat Finnovy rodiče, a hlavně jeho babičku. Onen den se však kvapem přiblížil a já si oblékala své tmavě modré společenské šaty poseté třpytivými hvězdičkami. Finn, si mně vyzvedl u nás doma. Bohužel jsem ho však nestihla u krbu odchytit dříve než bráška. Ten si ho odtáhl k sobě do pokojíčku, zahrnoval ho zvídavými otázkami (samozřejmě o plánech se svou sestřičkou, při těch jsem se nenápadně vytratila), ukazoval sbírky svých hraček a fotografie svých kamarádek. Nejkomičtější bylo poslouchat debatu o tom, co si které slečně Finn myslí a která se mu zdá nejlepší pro případnou pusu.  Kdybychom nespěchali, určitě bych se u jejich rozhovorů skvěle bavila. Nemohla jsem si též nevšimnout Andyho zkoumavých pohledů k rodinném kiltu, ve kterém si to k nám Finn nakráčel. Už teď se nemůžu dočkat otázek, proč nosí sukně. Při odchodu se s námi přišel rozloučit taťka, který si neodpustil přísné pohledy a rychlé kázání o dobrém vychování.

​

Na svatbu jsme se dostali tak tak před začátkem obřadu. Naštěstí si našeho příchodu nikdo nevšiml. Zapluli jsme do nejbližší volné lavice a v tichosti sledovali obřad. Obřad a celá svatba byla o něco skromnější, než měli manželé Chiavaelli, ale o to příjemnější. Po obřadu následovala hostina, během které jsem se seznámila s Lamontovými. Finnův táta se většinu času vyptával na původ, mé rodiče a na jejich povolání. Jeho máma ho pak přerušila povídáním o svých dobrodružných cestách a archeologických vykopávkách. Asi bych si pro příště měla podrobněji nastudovat dějiny. Dost v nich plavu. Babička mě většinu času jen v tichosti pozorovala. Seznámení s ní jsem se však nevyhnula. U zákusku, kdy Finn tancoval s mámou, si ke mně přisedla a začala vyzvídat. Působí velmi mile, povídali jsme si jak o mých, tak jejích zájmech a koníčcích. Když se však dozvěděla, že téměř neumím vařit, lehce se zhrozila a zařekla se, že mě to naučí. Doufám, že mě bude nutit připravovat ty skotské lahůdky. Během večera jsem tančila jak s panem Lamontem, tak s nejrůznějšími strýčky a bratranci, které jsem ani neznala a neměla si s nimi co říct. Naštěstí mě Finn před trapnými chvilkami ticha či úmornými rozhovory zachránil a později už radši nikomu nepůjčoval.

​

Gianni, kterého jsem si všimla až v půlce večera, nám představil svou novou slečnu Avery. Je to velmi milá slečna, která je do Gianniho vážně zamilovaná až po uši. Bylo až zvláštní, jak dobře jsme si spolu popovídaly. Ani jedna jsme si neodpustila pár vtípků na jeho účet. Ve čtyřech jsme pak trávili čas u jednoho stolu a vzájemně si vyměňovali historky. Avery nám také popisovala jejich seznámení. My jí na oplátku popsali to naše, samozřejmě s vyňatými pasážemi. Zbytek noci jsem s Finnem protančila střevíčky. A společně usnuli vyčerpáním v blízkém hotýlku.