Anet & Katie
Milý deníčku,
po dlouhé době, kdy jsem tě jen brala do rukou a zase odhazovala jsem se odhodlala sepsat průběh posledních měsíců školního roku.
Pár dní po rozchodu nás čekal Valentýn. Když vám srdce ještě nepřestalo krvácet, je to velmi otravný svátek plný protivných srdíček a zamilovaných psaníček. Amorek roznášející lásku se snažil během dne doručit lístek i mě, podruhé si návštěvu nerisknul a nechal mi radši psaní na posteli. Kupodivu jsem nebyla jediná, která sdílela chmurnou náladu. Finn který se rozešel s Katie pár dní po nás také zrovna nezářil štěstím. (Zase jsme byli na stejné vlně). Tak jsme spolu bloudili po hradě a školních pozemcích jako duše bez těla (či tělo bez duše?). Po několika desítkách nachozených kilometrech jsme se uvelebili na křesílkách v redakci. Většinu času jsme kupodivu mlčeli. Ticho nakonec Finn přerušil drnkáním své rozchodové písničky o Katie, vše na mě v ten moment dolehlo a rozplakala jsem se. I tehdy, kdy mu samotnému nebylo nejlépe tam pro mě byl a utěšil mě.
Rozchody bolí. A proto je dobré se o tu bolest vzájemně podělit.
Poslední dva týdny února jsem nebyla schopná jíst (vážně zvláštní) a pít. Párkrát, i přesto, že jsem ho nechtěla ani vidět, jsem se za Giancarlem stavila na ošetřovnu ujistit se, jestli je v pořádku.
Poté, co ho propustili, jsme spolu vedly pár rozhovorů o tom, co se stalo a nestalo. Pověděl mi svůj příběh, který mi ještě teď vyráží dech. To že jsem se měla hned po vystudování školy stát jeho ženou a rodit dědice rodu von Thean nebylo tak drsné jako přiznání, že chtěl onoho večera umrznout na břehu jezera. Po všem, co jsem se dozvěděla jsem nabyla dojmu, že vše skončilo tak jak má. Nebyl tím pravým. (Poznámka: takové pocity si příště nech pro sebe, ostatní je nechtějí slyšet!!!) Ani tento rozhovor však neskončil poklidně. S láhví v ruce a se slovy „neslíbím ti, že si nic neudělám“ opustil místnost. Následovalo noční pátrání se snahou zabránit se mu ať dělá co dělá a další hádka na chodbách ve sklepení.
Ano pořád mi na něm záleží a chci aby byl v pořádku. Jen jemu pravděpodobně nezáleží na mně. Nebo si neuvědomuje, že tím vším by způsobil největší bolest zrovna mně a jeho nejbližším.
Během měsíce března jsem se pomalu stavěla zpátky na nohy. I přes to, že jsem byla stále na mnoho kousků jsem se snažila dohnat učivo, které jsem bezmyšlenkovitě proseděla v hodinách. Navštívila soubojový kroužek, kde jsme se postavili Russelovi Pilcherovi. Cestou z něj jsem čelila „antimafii“ aneb skupnice Northcottů a spol., kteří se snažili někam odtáhnout Rose Dragon. Jeden z „bratrů si za neuposlechnutí výzvy „pusť ji“ vykoledoval pěkný kopance. Za který jsem si následně vyslechla kázání od Ronnyeho.
S dubnem se nejen oteplilo, ale začala se blížit oslava narozenin, kterou jsem chystala pro Finna. Bylo zapotřebí zařídit dort. Ano, jediný, kdo měl čas mě do kuchyně doprovodit byl Gianni. Myslím, že jsme spolu do příchodu skřítka nepromluvili ani slovo. Skřítek se jménem Ralpy byl moc milý, odměnou za upečení dortu a steaku mu Gianni nabídl láhev ležáku. S tím jsem však nesouhlasila, jelikož jsem byla u všech pohrom, které se od září na hradě staly. A ano u všech byla nalezena láhev od ležáku. Ralpy se mi po krátké debatě svěřil, že se snaží pomáhat, ale je smutný ze smrti svého původního pána, a proto si občas dá do nosu. Načež mu nejde práce tak od ruky jak by rád. Ani se mu nedivím, já po pár skleničkách vína nejsem schopná ani vyjít schody. Rozhovorem jsme se skamarádili. Doufám, že až mu bude příště smutno, radši vyhledá mě než plnou láhev.
Jelikož pokaždé, když jsme se s Giannim ocitli v jedné místnosti rázem zhoustla atmosféra, jsem mu byla vděčná, že se na plánovanou oslavu nedostavil. Slavili jsme tedy pouze ve čtyřech spolu s Cass a Hugem. Na chvíli se objevil Lucas, který se ze stejných důvodů jako Gianni zanedlouho zase vytratil.
Vidíš! Já ti o tom, že se s ním Cass rozešla nenapsala. Završila rozchodovou éru. A tak jsme se všichni z naší „čtyřky“ (která trošku skřípe) stali nezadanými. Na jednu stranu ho měla Cass vážně ráda, na druhou jí nebyl hoden. Takže se mi vlastně ulevilo. Věřím, že dračice jako ona, si brzy najde někoho, kdo ji bude hýčkat a opečovávat tak jak si zaslouží.
Zpět k oslavě. Tanečku Huga s Finnem jsme se zase nedočkaly, ale za to jsme byly svědkyněmi jejich vášnivého polibku. Následně jsem si ve Finnových šíleně dlouhých kalhotech pěkně nabila kolena. Ale pohled na něj v mé růžové sukni za to stál! Velkým finálem celého večera byla koupel ve studených a pěkně špinavých stokách. No, nemůžu uvěřit, že jsme do nich s Cass vážně skočily.
Ani stoky nás nezastaví!
Se závěrem roku se všichni stávali nervóznějším. Blížící se zkoušky nikomu na náladě nepřidávaly. Po dobu probíhajících NKÚ jsem se snažila být všem blízkým v páťáku oporou, ne všichni z nich o týden později podpořili mě.
V půlce května jsem dostala sovu s naléhavou zprávou od Cass, že mi musí něco říct a čeká v čajovém koutku. Procházku s Dracem jsem hned obrátila a utíkala tam. Hlavou mi proběhla myšlenka, je těhotná! Ne, naštěstí není! Zaklepala jsem na dveře koutku, které se po chvíli se otevřely. Za nimi stáli snad všichni kamarádi a přáli mi k narozeninám! Ten moment byl nepopsatelný! Chtělo se mi jásat a zároveň plakat štěstím. Kupodivu jedním z nich byl Gianni, který se ujal proslovu. Po něm se k přáním přidali i všichni ostatní.
Dostala jsem úchvatné dárečky. Náramek s propletenými lvíčky a roztomilé šatičky od Rose. Od Cass těžítko, znázorňující nás dvě při tanci (po večerním tanečku nezadaných žen bych přidala ještě siluetu Faye). Ručně malované tílko s jednorožcem a lví peněženku od Gianniho. Halenku a grow yourself chechtavici opičí od Lilly s Ashem. Samozřejmě nesmím zapomenout na ohnivou whisky od maminky a náramek s vyrytým obrázkem, který mi připomínal kartáček na zuby od Finna. Později jsem se dozvěděla, že je to runa ansuz značící písmeno A. Celý večer jsem se skvěle bavila a vážně si ho užila! Usnuli jsme až k ránu, a to na střeše na roztáhlém herním poli od twistera. Asi jsme už neměli dost sil jej hrát dle pravidel.
Druhého dne ráno, spíše v poledne, doplahočila do společenské místnosti. Tam už mě Rose zaměstnávala sehnáním občerstvení na večerní loučení s Wenn. Vzala jsem Draca a vydala se na okružní cestu přes kuchyň a koutek lektvarů. Tam jsem do jedné nálevky napustila pomerančový džus a do druhé kakao, které nechutnalo jako kakao a na energii mi něpřidalo. Začalo se mi chtít strašně spát. Lenivě jsem se došourala se zásilkou do nebelvírské věže, kde jsem se natáhla do polštářků Charliemu k nohám. Přes klížící se víčka jsem ještě zahlídla mračící se Rose a zaskočený výraz Wenn, který se po chvilce změnil do výrazu náramně pobaveného. Jo! Donutili mě vstát, tak jsem si ustlala na maminčině rameni.
Probudila jsem se v pravou chvíli. Chystala se bojovka, při které měli mladší studenti plnit úkoly na různých stanovištích. Rose je nutila pít a jíst nechutné pochoutky. Já jim čelila v soubojích. No… Nebelvír je na tom pěkně mizerně! Nejen že mě nikdo při plné snaze neodzbrojil, ale někteří nezvládají ani odzbrojovací kouzlo. Rachel příští září začne peklo v podobě trénování kouzel se mnou! Poklad, kteří lvíčátka vybojovala skrýval i pozornost pro mě a Rose. Košile s nápisem „Anet – vzor školy“ na zádech myslím říká vše. Haha...
Wenn? Maminko? Už teď mi chybíš a nechci ani pomyslet na to jak se mi stýskat příští rok!!! Naštěstí tu mám ještě Rose. Co budu dělat až odejde i ona? To vážně nevím…
Cass Já Faye
Trio nezadaných žen!
Učení na zkoušky jsem dobrovolně i nedobrovolně nechala na poslední chvíli. Letošním hitem je posílat zbývajících xy stránek učiva den předem! Ten týden jsem si připadala nezastavitelná. Běhala jsem schody neschody, patra nepatra, z učebny do učebny. Každý večer jsem usnula vyčerpáním v popsaných sešitech a učebnicích. Divím se, že jsem na některou ze zkoušek nedoběhla z přilepenými stránkami či obtisklým inkoustem na čele. Naštěstí jsem je snad všechny zvládla. Ale nedokážu si představit, jak to budu zvládat příští rok… Budou mě čekat NKÚ a budu se rozhodovat o svém životě…
Deníčku i všichni mí blízcí, těšte se, ještě to se bude zajímavé!
