Anet & Katie
Po návratu do Londýna jsem zprvu bezmyšlenkovitě bloumala Kotlem a Příčnou ulicí s hlavou skloněnou... Po pár dnech si mě odchytil Ash a vytáhl na zmrzlinu. Díky němu jsem začala pomalu přicházet na jiné myšlenky. Probrali jsme mou rodinu, jeho rozchod s Lilly a nejnovější drby. Začala jsem trávit čas se spolužáky a pomalu jsem každým dnem přicházela na veselejší náladu. Sice jsem se stále cítila zrazená, ale díky kamarádům mi bylo mnohem lépe.
Po návratu Cass z Ruska a Finna z USA jsem si připadala jako znovuzrozená. V jejich přítomnosti jsem přestala řešit, co se děje doma, ale konečně si začala užívat prázdnin. S Cass "pekla" (respektivě pálila) ryby a popíjela vínko. S Finnem se učila hrát na kytaru a "vznášela se v oblacích". Nesmím zapomenout ani na Rose a naše pravidelná škatulata hýbejte se. Právě ona mi každý večer, když na mě dolehával smutek, byla oporou a vrbou. Myslím, že rozhovory, které jsme vedly byly spíše monology, kterými jsem se vypovídávala. Nedivím se, že posledním debatám nevěnovala tolik pozornosti. Stále se točili kolem toho stejného. Rodina, Finn, Finn, rodina... "Rose? Asi mám Finna opravdu ráda, a to více jako kamaráda." „Konečně ti to došlo?“ Má však on rád mě?
Během hromadné flašky, kvůli které jsem vylehávala kocovinu celý následující den, mi také Cass poodhalila tajemství jejího nového objevu Mikhaila. Zdá se, že nám od rozchodu s Lucasem znovu rozkvetla. „A co ty a Finn, už jste si to navzájem řekli?“ „Co?“ To to ví všichni dříve než já sama? „Nevšimla sis jak se na tebe dívá? Jako na nejjasnější hvězdu!“ Již několikrát jsem měla nutkání mu vše povědět, ale nejistota a strach z odmítnutí mě pokaždé odradil.
Prázdniny pomalu utíkají, přestože chodívám hlídat domů brášku, zatímco je tatínek v práci, si je náramně užívám. Pro dobrý pocit jsem si i vypůjčila od Finna sešity z pátého ročníku. Po večerech jsem si je postupně pročítala a zjišťovala jaká užitečná kouzla se budu od září učit. NKÚ se blíží…
Jeden z vypůjčených sešitů však neobsahoval látku z následujícího ročníku. Na stránkách, které byly poměrně hodně poškrtané, byly psány texty Finnem psaných písniček. Při čtení jedné z nich mi však srdce poskočilo a do očí se mi nahrnuly slzy štěstí… Byla psaná o mně.
HEART OF GOLD
VERSE 1
She don’t take no for an answer
She says it as it is
She likes to do as she pleases
But let me tell you this:
She is the best friend you can ask for
Every moment a bliss
Will help you up after you fall down
Will never let you miss
Hear the lion roar, she’s coming
Crashing down the walls
When adventure calls
And all the haters yelling
Let them fight their wars
She’s invincible
CHORUS
Like a loaded dynamo
Swift pike in the river flow
Rainbow in a pale grey row
Drawing foxes outta their holes
All the others can’t compete
With the heart of gold she keeps
Broken for rules of family
Who will help her heart to heal?
VERSE 2
She knows a way to entertain me
Make me feel like I’m me
Made my heart yet again complete
Why can’t I repay the deed?
Why do I suddenly feel nervous?
My heart stops when we meet
I see her face on every corner
How can I make her see me?
In the night I get no sleep
She keeps me up all night
Just waiting for the light
Wondering, is she missing me?
I just think she might
Oh god, I hope I’m right
CHORUS
BRIDGE
Should I tell her what she means to me?
Let her find out how I truly feel
They will judge me for my treachery
Heart of gold is worth it,
Don’t say otherwise, we’ll make it
Work out in the end and I will
Make her feel alive again
CHORUS
Who will help her heart to heal?
Think I can help her heart... heal
Musela jsem ho vidět, říct mu, že ho mám ráda… V pokoji jsem ho však nenašla, a tak jsem běžela střemhlav Londýnem na místo, kam chodí, když chce přijít na jiné myšlenky. Ano, stál na mostku přes koleje na Nádraží King's Cross. Sledoval jak vlaky jezdí sem a tam.
Finne? Proč jsi mi nezahrál tuto písničku?... Víš, že to údajné srdce ze zlata už jednoho krále má? Patří tobě…
A pak se to stalo. Udělal dva kroky, zajel mi rukou do vlasů a dlouze a něžně mě políbil. Zavřela jsem oči, čas se zastavil. Srdce mi bilo tak usilovně že málem vyskočilo z hrudníku. Kolena se mi podlamovala. Tělo se mi chvělo, jak kdyby uvnitř tančilo tisíce motýlů třepetajíc svými křídly. V ten moment jsem věděla, že to tak má být!
Ruku v ruce si mě odvedl na balkonek u jeho pokoje v Kotli, kde mi zahrál písničku. Přála jsem si, aby tato chvíle nikdy neskončila. Nebylo mi to však dopřáno. Do reality vrátil Gianniho hlas, který procházel pod balkonem a slyšel nás. „Já to věděl!“ Nečekala jsem, že první problém se objeví tak rychle… Finn se vydal Giannimu vše vysvětlit… Nepodařilo se. Po tomto večeru jsem však toužila tak dlouho, že nám ho nikdo nezkazí. Dlouho do noci jsme si povídali a po desítce vášnivých polibcích v objetí usnuli.
