​

Půlka školního roku je za námi a konečně jsou tu Vánoce. Poprvé jsem navštívila Prasinky. Wenn mi ukázala nejvíce navštěvovaná místa. Poté za někým pospíchala, tak jsem se vydala po obchůdcích nakoupit nějaké ty dárečky. Cestou jsem potkala Caleba, se kterým jsme navštívili Medový ráj, ve kterém mě zaujala čokoládová fontána. Cal mi pak vyprávěl, že ta čokoláda je neskutečně výborná, a že na ni chodil s tátou už jako malý kluk. Časy se nejspíše změnily, protože už ji bohužel neprodávali. Toužila jsem ji ochutnat, tak jsem si do hrníčků, pravděpodobně nachystaných pro zákazníky k zlepšení nálady při nákupech, trošku napustila. Byla to vážně ta nejskvělejší čokoláda, kterou jsem kdy pila.

Cestou zpátky na hrad mi Cal celý nešťastný vyprávěl, jak se El pořád něco nelíbí jako například jeho oblečení.Vycítila jsem, že ho asi docela sekýruje. To se nelíbí nikomu. Nejspíše se naše nebelvírské hrdličky začínají hádat. Měla bych mu udělat radost a koupit fialovej svetr se sobem! ☺☺☺

 

Letošní dárky jsem měla vymyšlené poměrně rychle. Veltovi, Ashovi a Calebovi jsem nakoupila dárky v Prasinkách. A holkám jsem hromadně objednala náramek s přívěškem lva, neodolala jsem a připsala si jeden pro sebe. Musela jsem si přece na Vánoce taky udělat radost. ☺

​

Vánoční výzdoba mě obzvlášť překvapila.  Celý hrad na mě působil jako by ho někdo vytesal z ledu a zasypal sněhem. Vše se třpytilo a lesklo. Pohled byl vážně kouzelný. 

​

Když jsem se 26. prosince ráno probudila, zasypaly mě dárkové krabice! Tolik dárků jsem nečekala, vzpomněli si na mě snad všichni kamarádi. Od rodičů jsem konečně dostala koště, Nimbus 1500. Těším se, až ho pořádně provětrám. Nejspíše se domluvím s Calem, abychom si udělali okružní let po školních pozemcích, třeba mu tím udělá, radost. 

​

​

​

Silvestr, o tom bych ti radši ani nepsala. Popravdě o něm ani dopodrobna psát nemohu, moc si z něj nepamatuju a docela se stydím. V půlce onoho záhadného večera jsme se s Rose sbalily a šly na kolej. Pozvala mě k sobě, otevřela vánoční dárek a vytáhla z něj láhev. Nalila do ozdobných skleniček a poté jsme si připily na nový rok. Ať je hlavně úspěšnější než ten minulý. Pravděpodobně jsem toho vypila více, než jen jeden přípitek, nebo bylo víno hodně silné, ale opojení mi vlezlo docela rychle do hlavy. Poslední, co si vybavuji je, že jsem chtěla jít tančit a Lucas mě nechtěl pustit z koleje. Načež jsem ho nakopla a zapíchla mu podpatek do nohy. Měla bych se mu omluvit... Co se dělo dál mám lehce rozmazané... Zvláštní pocit. Co mi to ta Rose jen nalila!?! 

​

1.ledna jsem se probudila poskládaná v cizí truhlici, naštěstí u nás v ložnici. Jak jsem to dokázala? Šaty jsem měla celé špinavé, jak kdybych s nimi vytírala podlahu. Nohy černé jak uhel. A lodičky jsem našla nastrkané v malinké kabelce. Co jsem to jen vyváděla??  Musím se zeptat Will, myslím, že tam byla se mnou. Jen je zase na ošetřovně, doufám, že tam není kvůli mě.

​

​

​

* je zde přilepený lístek s mírně zatočenými rohy*

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

To by vysvětlovalo špinavé šaty a nohy. Proč jsem se ale probudila zlámaná v truhlici se již asi nedovím. Začínám mít však pocit, že rozsypané dýně ve společenské místnosti mám na svědomí. 

Stydím se.... 

​

Jsem ráda, že jsem tě na Silvestrovský ples nedoprovodila a radši vše zaspala v posteli! Hahaa... 

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​